Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Crysis Warhead - recenze

 

 Pohled z jiného úhlu
Vysoká hodnocení si původní Crysis odnesl zčásti i díky poutavému příběhu a způsobu vyprávění, který připomínal velké hollywoodské filmy. Z této pozice autoři trochu ustoupili. Události původní hry uvidíte očima drsňáka Psycho, který se motá na druhé straně ostrova, než hrdina minulého dílu Nomad. Jak se ale ukazuje, tak Psycho nemá až tak důležitý úkol a ze scénáře je cítit prázdnota. V podstatě se příběhově nic moc nového důležitého nedozvíte.

Autoři se trochu více zaměřili na osobnost hlavního hrdiny, který se nejprve snaží být fér a nezabíjet neozbrojené vojáky, ale po jisté události se z něj stane vražedná bestie. Ale ani to moc nefunguje a Warhead značně ztrácí. Nechci prozrazovat celkovou pointu, ale příběh je spíše příslibem do budoucnosti, než něčím objevným. Použil bych zde přirovnání k Half-life 2, konkrétně s epizodou jedna, kdy bylo Gordonovým úkolem utéct ze City 17 a nic jiného se vlastně nedělo. Stejně je tomu i zde a zaujetí tajemným kontejnerem mě ke konci iritovalo, zvlášť když jsme si uvědomil souvislosti a zjistil, co se v onom kontejneru nachází.

Jestliže se příběh odehrává ve stejné době, je jasné, že Crytek nemohl přijít s nějakou velkou změnou co se vybavení týče. Nano-oblek zůstal úplně stejný, podobně jako váš zbrojní arzenál, do kterého přibyl nic moc granátomet a velmi efektní škorpióny. Ty se dají držet v obou rukou a pálíte jak levým, tak pravým tlačítkem myši. Akce alá Matrix, která vám do žil vlévá pocit nadřazenosti nad nebohými korejskými vojáky, kteří nestíhají ani reagovat. Do ruky se vám na konci dostane i jakási experimentální plasmová zbraň, ale tou vyřídíte až závěrečné obří monstrum. Z vozidel přibylo vznášedlo a mám pocit, že jeden typ obrněného transportéru.

 

 Optimalizace
Vloni jsem měl pro recenzování Crysis k dispozici na tehdejší dobu nadupanou konfiguraci s dvěma GeForce 8800 GTX a vícejádrovým procesorem. Přesto se původní neopatchovaná verze Crysis silně sekala a vylepšení rychlosti přinesly až pozdější ovladače grafické karty a záplaty samotné hry. Warhead na tom měl být už od začátku podstatně lépe. A dobrá zpráva zní, že tomu tak opravdu je. Před nainstalováním Warhead jsem pro porovnání testoval i původní hru a prošel přibližně její třetinu. Na mém počítači Athlon X2 4400+, 3 GB RAM a ATI 4850 sice většinu času běžela uspokojivě (kolem 35-40 FPS), ale zejména na větších prostranstvích se nevyvarovala propadům k nějakým dvaceti snímkům za vteřinu.

Oproti tomu Warhead jsem nainstaloval, nechal odetekovat doporučené nastavení - rozlišení pouze kvůli staršímu monitoru 1024x768 a vše na medium. Možná si řeknete, že je to docela málo, ale vězte, že hra při tomto nastavení opravdu běží plynule i v těch nejvypjatějších momentech. Nechtěl jsem se potýkat s vůbec žádným škubáním, tedy pokud nepočítám chvíle, kdy pracuje harddisk, tedy zejména při přechodech mezi úrovněmi nebo při rádiovém kontaktu.

Pokud tedy srovnám rychlost běhu původního Crysis a Warheadu na mém počítači, zaznamenalo pokračování znatelné zlepšení. Většinu času jsem měl framerate kolem 40 – 45 snímků za vteřinu a v nejslabších momentech jsem se dostával k hraničním 25. Ještě nutno poznamenat, že běžím na 64-bitových Windows Vista, které nejsou v tuto chvíli oficiálně podporovány. A poslední poznámka k technickému zpracování: i přes kompatibilní hardware i software jsem testoval v DirectX 9. Donutilo mě k tomu to, že pod DX10 jsem prostě nebyl schopen, ani pomocí externích utilit, vnutit hře obnovovací frekvenci monitoru vyšší než 60 Hz.

 

 Opět kaňony
Pozitivní vliv na rychlost má dle mého názoru spíše promyšlenější design úrovní. V původním Crysis se mi začal obraz sekat v momentech, kdy bylo vidět na velkou vzdálenost. A takových míst byla spousta. Warhead je sice také plný rozlehlejších prostor, ale už se autoři nepokouší renderovat objekty vzdálené několik kilometrů. Na hratelnost jako takovou to vliv nemá a tak tomu nelze než zatleskat.

Crytek se sice posouvá opět dále od otevřenosti Far Cry, protože koridory jsou tentokrát ještě koridorovatější, ale všechno lepší než nádherná hra, která funguje pouze jako slideshow. I když poslední úroveň Crytek pojal opět dost megalomansky. Odehrává se na obrovském letišti, moje sestava opět nestíhala a dostala se někam k 15 – 20 snímkům. Naštěstí je to jen jediná úroveň a závěrečný slizák by se na žádné menší prostranství ani nevešel.

Ale nemyslete si, že je Warhead novodobým Doomem. Nic takového, pořád se pohybujete na rozlehlé ploše. V jedné z prvních větších akcí se objevíte u jakéhosi turistického centra, jehož zázemí využívají Korejci. Vaším úkolem je středisko vyčistit. Protože jsem na poprvé použil hrubou sílu, při nahrávání jsem se pokusil vyřídit všechny stráže tajně tak, abych nevzbudil pozornost a nepřítel nestihl přivolat posily. Napoprvé jsem jednoduše vytáhl granáty, připravil dva škorpióny a nemilosrdně zmasakroval opevněné Korejce i jejich zálohy. A to je jedno z velmi pozitivních zjištění. I když se Warhead odehrává na menším prostoru než jeho předchůdce, vždy máte na výběr několik možností, jak situace řešit. Pro tichošlápky i rambiče jsou připraveny separátní cesty a je jen na nich, jakou zvolí strategii.

 

 Oblek na vědomí
Různé možnosti řešení už byly i v původní hře, nicméně zde se na to myslelo už při designu úrovní. Jak se přiznali autoři v jednom z rozhovorů, koncept nano-obleku byl do Crysis zakomponován až v pozdějších fázích vývoje. Kvůli tomu se musely úrovně předělávat a ne vždy to dopadlo dobře. Tentokrát už se s využitím nadpozemských vlastností počítalo od začátku a je to znát. Během jedné úrovně využijete všechny funkce i několikrát, což jsem byl minule nucen činit jen minimálně. V jedné ze „zimních“ úrovní jsem často využíval zrychlení, štít a ke slovu přišla i síla, když jsem potřeboval překonat pár vyšších překážek. Jde o jedno z několika míst, kdy spolupracujete s ostatními žoldáky. Většinou je dostanete k ruce při souboji s mimozemšťany, zvláště s těmi velkými.

 

 Zmrzlý ráj
Původnímu Crysis někteří vytýkali, že dokud se na scéně neobjevili vetřelci, šlo o vynikající hru, ale potom už jen o průměrnou střílečku. Sám tento názor nesdílím a kromě vleklejší úrovně v útrobách vetřelecké lodi, jsem si boj s mimozemšťany užíval. Ale opačný názor mělo asi dost lidí a tak se tentokrát Korejci s vetřelci začnou velmi brzy mísit. Velmi atmosférické jsou první úrovně po objevení vetřelců, kdy proti sobě stojí tři strany konfliktu – vy, Korejci a vetřelci. Někdy pomůžete lidem, jindy je necháte na pospas cizákům, kteří za vás vykonají špinavou práci, příště si podáte oba tábory najednou. S povděkem jsem kvitoval i vypuštění zmíněné návštěvy v lodi vetřelců, stejně jako vynechání úrovně v ledové sféře, kterou kolem sebe vytvoří. V Crysis jste se pak museli pohybovat od jednoho ohně k druhému, čehož jste naštěstí tentokrát ušetřeni.

Zmenšen byl i počet úrovní, kdy jste pouze za stacionární zbraní a s ní likvidujete protivníky. Tentokrát to byla jen jedna delší s vlakem. Ta je ale dostatečně akční a akorát tak dlouhá, aby vás nepřestala nudit. Po vzoru Half-life se mašina párkrát zastaví a vy musíte přes zástupy vojáků uvolnit průjezd k dalšímu bodu. Naopak úplně chybí tanková bitva, kterou jsem si posledně docela užil. Kromě otevřených prostranství na plážích, v džungli a později ve zmrzlém vnitrozemí tropického ostrova se podíváte i do dolů, jedné větší továrny a podzemní báze. Tam jsou souboje mnohem intenzivnější, bez zásahu vozidel a jde o příjemné zpestření.

Od minule se nezlepšila kooperace se žoldáky při řízení dopravních prostředků. To rezultuje v nepříliš realistické pasáže. Například máte chránit pilota, který vpřed uhání v džípu. Po jeho cestě ale čeká několik nepřátelských vozidel, které byste měli ničit z vašeho obrněného transportéru. Nicméně ten lze buď řídit nebo z něj střílet a nikde není pomoc, která by alespoň jednu z těchto aktivit dělala za vás. Takže vždycky popojedete, přesednete na místo střelce, zničíte pár vozidel a zase rychle k volantu, abyste dohnali pilota, který se dostává pod palbu o půl kilometru dál. To je třeba oproti Mercenaries 2 obrovský rozdíl. Tam stačilo zatroubit na vojáky kolem a ti si sedli na jedno z volných míst. Pokud to bylo právě za palubní zbraní, velmi obstojně kolem vás rozsévali smrt. O to si Warhead vyloženě říká a je škoda, že to Crytek na mnou vybranou obtížnost neumožnil.

 

 Závěr
Warhead nabízí cirka pět šest hodin variabilní zábavy, která ale není ničím originální. Teď už je to jen na vás, jestli se vám líbil první Crysis, zkuste i jeho pokračování, jestli čekáte cokoliv víc, budete zklamáni. Finální skóre níže se týká výhradně singleplayerové části.

 

VERDIKT

Jestliže jste hráli původní Crysis, nemůžete čekat nic nového, ale i tak je to výborná hra. Autoři se pokusili vychytat většinu much a většinou se jim to povedlo, hlavně co se náročnosti hry týče. Řekl bych, že je Warhead stejně dobrý jako původní díl.

 

9/10