Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Wolfenstein - recenze

 


První díl byl vydán před téměř osmnácti lety a na žádné jiné hře není tak dobře vidět, jak daleko postoupila technologie. Co ovšem zůstalo, je styl hratelnosti. Stejně jako první díl, i ten poslední, nazvaný prostě Wolfenstein, je bezhlavou střílečkou. A to je vedle vynikajících grafických enginů to jediné, co tohle studio umí na jedničku. I když Wolfenstein nevyvíjeli samotní id, ale dlouhé roky s nimi spřízněné studio Raven, je rukopis mateřské firmy dobře čitelný.

 B.J.
Naštěstí se nezměnil hlavní hrdina, kterým je opět B. J. Blazkowicz. Ten v úvodní filmové pasáži přepadne loď mířící k anglickým břehům s nákladem ničivých raket. B. J. loď samozřejmě zničí a jako bonus získá podivný amulet. Jakmile se vrátí na velitelství do Anglie, je obratem poslán do německého města Eisenstadt. Tam přijíždí vlakem, ale k jeho velkému překvapení už o něm nacisté vědí a na nádraží mu připraví velmi intenzivní přivítání. Naštěstí se záhy potká se zástupci odbojové skupiny, kteří mají počíháno na vlak plný zajímavého materiálu.

Příběh je kupodivu poměrně kvalitní. Nečekejte samozřejmě žádnou realitu, ale fanoušci sci-fi a různých alternativních historií budou potěšeni. Rovněž postavy jsou dobře vykresleny, žádná, až na heroického B. J., není úplně černobílá. Mezi zdánlivými spojenci se najdou zrádci a dříve neoblomní obchodníci s krví si uvědomují hrůznost svých činů. Vyznění zápletky a zejména prokreslení charakterů mi připomnělo Far Cry 2. Však si také Wolfenstein bral inspiraci plnými doušky u i jiných pecek žánru FPS.

 

 Tak trochu GTA?
Ano, i Wolfenstein se veze na vlně otevřeného herního světa. I když jej Raveni velmi osekali. V Eisenstadtu se nacházejí dvě frakce, které vám zadávají úkoly a vylepšení zbraní plus náboje nakupujete na černém trhu. Jinak se po úzkých uličkách pohybujete v podstatě naprosto volně. I když volnost je velmi relativní v prostředí, kdy z dané lokace vedou maximálně tři východy a mezi nimi se pohybujete v tenoučkých koridorech. Svoboda je velmi omezena i počtem misí, které můžete plnit. V jeden moment se mi sešly maximálně tři úkoly, z nichž jsem si mohl vybrat, který splním dříve.

Naštěstí bloumání po městě není samoúčelné a kromě zvyšujícího se počtu německých vojáků v ulicích nacházíte peníze, tajná německá hlášení a starodávné svitky. První slouží k nákupu u překupníků zbraní, druhé vám otevírá vylepšení arzenálu a třetí odemyká nové možnosti vašeho tajemného talismanu. Několikrát je vám doporučeno cestovat přes město po střechách nebo kanály, abyste se vyhnuli německým hlídkám. Nicméně to vřele nedoporučuji a naopak radím pečlivě prozkoumat každý kout Eisenstadtu, abyste našli co nejvíce předmětů. Pohyb nad městem se ovšem vůbec nedá srovnávat například s Assassins Creed, jde jen o alternativní cestu, kdy se vyhnete znovu se objevujícím německým hlídkam.

 

 Postupný vývoj vlastností
Finanční prostředky jsou totiž velmi důležité. Dostáváte je sice i za úspěšné plnění misí, ale kdybyste spoléhali pouze na to, tak si moc nepřilepšíte. Jak říká jedna z hlášek při nahrávání hry: „Vylepšování zbraní hraje v přestřelkách obrovský rozdíl“. A je to tak. Ze začátku máte hlučný, neúčinný kulomet, který díky zpětnému rázu není vůbec přesný, neustále musíte přebíjet a pořád vám chybí munice. Jestliže si ho ale vylepšíte, máte v ruce přesný opak dané zbraně. Díky tomu můžete nacisty zabíjet nehlučně, na menší počet ran a na větší vzdálenost.

Podobné je to se speciálními vlastnostmi, které vám zprostředkovává váš amulet. V první polovině hry do něj nalézáte krystaly, které vám otevírají různé vlastnosti. Díky prvnímu se můžete pohybovat na rozhraní dvou dimenzí, té naší a druhé, pojmenované Veil. To má za výsledek, že lépe vidíte nepřátele a na těch tužších máte označená jejich slabá místa. Dále rychleji chodíte a dokážete odhalit tajné místnosti nebo žebříky. Velmi nepříjemné ovšem je, že na určitých místech nacisté zapojili jakési rušičky, které vám speciální dovednosti nulují. V tom případě doporučuji jít primárně po těchto zařízeních, protože bez nich je svět Wolfenstein mnohem veselejší.

 

 Rychleji, účinnějši, odolněji
Vylepšování prvního krystalu přináší pouze větší zásobník magické energie a její rychlejší obnovování. Ale s tím si nemusíte tak jako tak příliš lámat hlavu, protože mana prýští ze země skoro všude. A když ne ze země, tak ji najdete ukrytou v zásobnících. Ty mimochodem po výbuchu na chvilku mění ve svém okolí gravitaci. Druhou vlastnost, kterou obdržíte, je zpomalování času. Nebude se vám, stejně jako všechny ostatní, hodit pouze v boji, ale používáte jej k překonávání překážek. Například rychle se zavírajících dveří nebo kličkování mezi kulkami odstřelovače, kterého nemáte možnost zabít.

Třetí vymožeností jsou účinnější zbraně. Podstatné je, že s tímto kouzlem prostřelíte i jinak neproniknutelné energetické štíty. To vám opět pomáhá nejen v boji s nacisty, ale i v postupu dále hrou nebo k nalézání tajných místností. Poslední je štít, který vás chrání před většinou projektilů a ve své vylepšené verzi dokáže zabíjet i protivníky ve vaší naprosté blízkosti. Design úrovní je postaven právě na možnostech při používání talismanu a proto si na jeho společnost velmi brzy zvyknete. Se základním kouzlem, které vás posune na hranici dvou dimenzí, prožijete většinu hry. Skoro bych řekl, že dokonce mnohem delší dobu než bez něj.

 

 Zbraně
Jako v každém správném Wolfensteinovi, i zde si pro vás autoři nachystali mix zbraní z druhé světové války a sci-fi výdobytků. Po většinu hraní jsem používal tři základní typy – lehký samopal, jeho těžší variantu a jednu pušku. Díky různým dodatečným zařízením se ale vlastnosti zbraní rychle mění a takto malý počet mi naprosto vyhovoval.

Pak už následují jen těžší kalibry. Nejprve je to obligátní panzerfaust, kterou k demolici tanku použijete jenom jednou, za to s ní budete velmi často likvidovat hloučky nepřátel vybíhající ze dveří. Tesla gun je vrhač elektrických výbojů, používal jsem ho jen proti jednomu typu nepřátel. Velmi účinný na krátkou vzdálenost je paprskomet velmi podobný tomu z prvního Quake. A jak by ve hře mohla chybět variace na Big Fucking Gun? Zde jde o vrhač energie z černého slunce, který doslova roztrhá nepřátele na cáry.

 

 Nacisté
V jednom šiku proti vám stojí obyčejní branci, elitní vojáci i různé magií vyšlechtěné stvůry. Už zabíjení základních variant je zábava, ale jak postupujete dále, míchají se mezi základní typy nadpřirozené bytosti. Začne to už v nemocnici, kde se na vás začnou vrhat neviditelní a velmi rychlí mutanti. Jejich přítomnost zjistíte pouze pozorným poslechem jemně ševelícího vzduchu.

Druhou variantou je rychlé ubývání zdraví ze zdánlivě nepochopitelných příčin. Podobný typ útoku používá jakási esesácká super žena s bičem. Pak jsou to dvě varianty (zelená a červená) hitlerovských oficírů, na něž platí zmíněná Tesla gun. Na otevřených prostranstvích se občas objeví létající raketometčík, který se sice špatně trefuje, ale stačí mu pár ran.

Se základními typy vojáků se velmi často kamarádí jejich temný velitel, který je dokáže chránit energetickými štíty. Když se vám ve skupince osmi vojáků sejdou dva takoví, máte o zábavu postaráno. Tenhle miláček totiž nejenže chrání ostatní, ale dokáže krýt i sebe a
zpoza štítu dokonce střílí velmi nepříjemné energetické výboje. Potom už se setkáte jen s kamikaze znetvořenými lidskými troskami, útočníky z dimenze Veil a finálními potvorami. Zvláště ta poslední mě svou vizáží pobavila a hlavně dala vzpomenout na patnáct let staré dohrávání původního Wolfenstein 3D.

Umělá inteligence nepřátel se mi zdá vcelku ucházející, když vezmu v potaz, že nejde a nemá jít o realistické zpracování druhé světové války. Běžní pěšáci jsou sice velmi tupí, ale právě ve spojení s vyspělejšími typy vám dají docela zabrat. Nekteré pasáže jsem na třetí ze čtyř obtížností procházel i na pětkrát, než jsem přišel na správnou strategii.

 

 Město a okolí
Ačkoliv by se mohlo zdát, že je celá hra zasazená pouze do kulis válečného německého města v područí nacistů posedlých okultismem, opak je pravdou. Při svých výletech mimo centrum se dostanete na archeologické vykopávky, do starých továren, na farmu i do podzemní báze, na středověký hrad a ve finále i na Zeppelin, který nad městem celou dobu zlověstně visí. Ovšem scénář všech misí je tak jako tak vždy stejný. Dojít tunelem z bodu A do bodu B a přitom vystřílet desítky nacistů, posbírat důležité předměty a občas vyhodit něco do povětří. Sám jsem nic jiného nečekal a nic jiného také nepřijde. Párkrát si zastřílíte z opevněného kulometu, ale jinak nic.

Na druhou stranu, takové FPS prostě jsou a Wolfenstein dokazuje, že i když už jsme podobnou hru viděli tisíckrát, pořád může být zábavná. A to zejména díky neustálému vylepšování vlastních schopností i zbraní, ucházejícímu příběhu a velmi povedené atmosféře. Neustálé balancování mezi jakousi realitou válkou zmítaného města a do toho se míchajících nacistických experimentů vytváří chutný mix.

Jen zpočátku mi bezduché střílení přišlo nudné, ale po dvou hodinkách hraní, kdy začíná trochu přituhovat, jsem se začal dobře bavit. Raven i id Software mají se střílečkami prostě mnoho zkušeností a je to vidět. Nikde žádná chyba, nikde žádné hluché místo, všechno pěkně vyleštěné a dokonale otestované. Prostě je vidět, že na hře pracovali stovky lidí. Také má jedny z nejdelších titulků, které jsem u počítačové hry viděl.

 

VERDIKT

Kvalitní FPS akce kterou by si milovníci tohoto žánru neměli nechat ujít. Už z prvního dojmu jsem poznal, že je to kvalitní hra. Velmi se mi ve hře líbily nadpřirozené věci. Potěšila mě i celkem dlouhá hrací doba.

 

8-/10